Omluva se přijímá. Aglája se necítí zahnaná do kouta, Agláju děsí ta plamennost, která se ničím neliší od jakéhokoliv jiného fanatismu a vzbuzuje v ní pocit marnosti jakéhokoliv snažení. K tématu... Aglája si myslí, že má smysl řešit konktétní případy obětí politické zvůle a neuznává principy kolektivní viny. Není to nic jiného než ulehčení si práce a předstírání nastolení spravedlnosti mnoha nespravedlnostmi. A taky je Aglája orientovaná na přítomnost, protože si myslí, že s minulostí člověk moc neudělá, ta už se stala, a taky že zárodky budoucích nespravedlností jsou v přítomnosti a jen v té je možné ovlivnit, aby k nim nedošlo. A narážky na severomoravskou bolševickou kliku si odpusť, díky mě sice socialismus nepadl, maximum, co jsem pro to dělala, byto to, že jsem s dědou tajně poslouchala Svobodou Evropu a pak si chodila zademonstrovat s trikolorou na náměstí, ale nějak jsem ani moc neměla věk na víc. Možná si pro pád komunismu udělal víc než já, ale vyprošuju si podsouvání sympatizace s bolšanama. Nostalgickými vzpomínkami netrpím a Gott není můj favorit, pokud bych v socialismu byla nucena žít v dospělosti, asi bych se svou držkou dávno seděla. Hezký den přeji.