z rozervaných dnů |
Nějak domů nechce se Do příbytku obehnaného drátěným plotem výčitek a neshod pod napětím z kterého není úniku
Ne, nejdu domů Do tichého pošlapávání skřípou ostré střepy slz A čekání na polibek jenž poruší příměří, okusuje nehty
Nejdu domů... Zůstávám v ulicích Zůstávám v exilu tváří beze jména Tam budu si tvůj dotyk rtů bezstarostně a bez příkras snít |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 21.09.2007 19:36.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|