král povolal
rytíře do boje
před rozedněním

v noci hluboké a tiché
už navlékají si
svá studená brnění
a jejich meče lesknou se v luně

kopyta koní ve sněhu
pak budou pečetí
krvavou

jedenáct rytířů
žene se krajinou noční
a dvacet milenek nic netušících
- každý však jedinou sličnou

jen temný les
hladí jejich stíny
a zrychlený dech koní nahání strach

...kopyta koní ve sněhu
pak budou pečetí
krvavou

nepřítel už je nablízku
vše je neodvratně ztraceno v přesile
stromy se děsí nářků a žádný z nich netuší

že hejno dravců
bloumá nad údolím
a měsíc svítí jim na kořist

krvelačné šelmy
se probouzejí
protože

kopyta koní ve sněhu
pak budou pečetí
smyslnou

Vůně stromů
je krví sycená
a cestu ztratil svou zradou samotný král
křovisky derou se s hrůzou lačnou

zbývá devět milenek
co ony si počnou?

a kopyta hluboko bořená do sněhu
budou pak jejich
pečetí krvavou

zvony vzala sebou mlha
daleko do Říma
poslední vlajkonoš stírá si ze rtů krev

podkovy z hrubého železa
teď bijí padnuvším rytířům o hlavy
a v bahně se topí kopa střev
bitva je prohraná

Zní zlověstně nad horami k městům
křik havranů, že

tu kopyta koní boří se do sněhu
a stávají se pečetí
krvavou

má milá zaslechla mé poslední úpění
sýček ji pohladí do vlasů
přibíhá
rozpíná brnění

a s hlavou skloněnou pláče
nad rudou vestou

a pak snad
mé odpovědi na otázky své
bude chtít dát

to už však já s krvavou pečetí
budu v jejích bílých dlaních

navždy a tiše spát