Vidím kolem sebe krásné tváře
Jsou to sváry spojnic mříží
z papíru i mědi
ony se tak skutečně protínají
 
Stříbrný klíč leží pohozený
na jediný krok od klece
Jsem dozorčí
a zajatec
 
Na doživotí vyhnaný
bedlivě střežený nejstrašnějším bachařem

přesto
Zapálím oheň
vetší než tvoje dlaň
Shoří ty mříže
sváry se roztekou
do údolí
tvého břicha

i
klíč se roztavil
a já spálený na šedý popel
orlích křídel
ještě vykouzlím poslední větičku marnosti:
 
"Odemkni..."