Tápavě
a tiše se vykročilo
nocí
zasvítilo přisedání
až se stalo rituálem
Těžištěm
v pochybách
když ručičky váhaly mezi
stát a jít
 
Hodiny ale ubíhat nepřestaly
a s každou přičtenou vteřinou
nás svazovaly blíž

Slova si bezostyšně hrála
a platilo, že
v nevědomosti je síla

Na druhé straně
bylo jasněji

Ta pravá
rozpolcenost ještě spala
ale i tak
o růžky skutečnosti
zraňovali jsme se
do bdění
Spánek nechránil

Ten večer byli jsme
a nikdo
nechtěl znát  budoucnost
když přítomnost našlapovala
na rozpálených střechách
Neucukli jsme

Tvrdohlavě