černého krále jsem slepil. držel vínem. měl bílé tváře a korunu z kamene. v očích tmu. vstoupil jsem, kůže vrásněla, sošněla prachem.
v prstech jsem poznal kámen, pršel. pršel úderem krve.
v první kapce se vzňal oheň, pustil jsem ji a ukročil. stěny mě sevřely, tloukly. dech kameněl. z výkřiku vystoupil král, tělo spoutané kořeny, v krocích letěly vrány. vlečka vran.
zastavil se, vrány ho obstoupily, z hlasů stoupala síla, oblačněly. a ze stěn,
ze stěn se slétlo šest havranů. každému vytrhl pero. a přelomil. vrány se praly o chmýří. o úštěpky černého krále. dvě vzlétly ke kořenům a upily vína.
zbytky per mi vložil do dlaně. ke kameni.
odešel.

v ruce jsem měl hůl a havraní prach. dvě vrány na rameni.