| Dílo #38491 |
|---|
| Autor: | NIT |
| Datum publikace: | 15.04.2007 00:51 |
| Počet návštěv: | 828 |
| Počet názorů: | 8 |
| Hodnocení: | 1 1 1 |
| Nevěra |
|---|
| Ano, ublížil jsi mi. Víc než kdokoli jiný. A víš proč? Odevzdala jsem se ti. Celá. Do tvých chlapeckých rukou jsem vložila vše, svoji duši i své neposkvrněné tělo. Doufala jsem, věřila jsem. Malovala jsem si budoucnost v pestrých barvách, jak oba společně dospějeme, budeme se milovat a naše cesty se navždy spojí v jednu. Hloupé sny, že? Stojím před tebou nahá jako již mnohokrát. Nikdy jsem se nestyděla, dnes však ano. Již nejsi můj a já nejsem tvá. Nevyčítám ti, žes ulehl jinde, do jiné postele, s jinou ženou. Vyčítám ti, žes toto křehké tělo dokázal zneuctít, žes pošlapal čistou duši a dívčí nevinnost. Jak jsi mohl? Pověz. Chtěl jsi být mužem jako ti ostatní, o kterých mi stále vyprávíš? Jako ti, kteří klátí jednu ženu za druhou a nerozumí lásce? Podařilo se ti to. A dokonce i víc. Zničil jsi věřící duši. A to se neodpouští. Dnešním dnem přetrhávám zbylá pouta mezi námi a nadobro je pálím. Vše, co tu vidíš, je tvé. Já nemám nic. A nic od tebe nechci. To nejcennější jsi právě ztratil. Co? Čest. A ta se nenabude lehko zpátky, zvlášť v tomto malém městečku. Obléknu se a odejdu, z tvé přítomnosti se mi chce zvracet. Ještě cítím její parfém, že by trocha skořice? Proto jsi šel s ní. Když bych také voněla po skořici, miloval bys mě víc? Nepodvedl bys mne? Proč teď mlčíš? Neříkej, že budeš brečet. Ne, jsi už přeci muž a ti nebrečí. Jindy bych se zastavila a objala tě, aby ses utišil a věděl, že se máš u koho schovat. Teď už jsi mi lhostejný. Srdce mi shořelo jak by bylo z papíru, popel odvál vítr. Vzpomínky se rozkutálely jak přetrhnutý perlový náhrdelník. Odevzdala jsem do tvých rukou svoje city, duši a tělo. Byla jsem jen tvoje. To se dnes změní. Sbohem. |
|
| Názory čtenářů |
15.04.2007 04:24
 muclicka
|
skořice voní odvždycky, ta za nic nemůže,)...to jen člověk mění své místo tak jak ho měníš i ty, nejhorší na světě to ale není i když slyším hluchotu v tvých očích, když máš totiž běžet tak běžíš a nikdo tě nezastaví, protože je to tvůj život nikoho jiného, těžká slova, ale je to tak, každý musíme mít pevný bod abychom přežili, ..co bych ti tak dala, fouknu ti do dlaně růžové kvítky bez trnů, alespoň na chvili, než jim zase dorostou...svojí přirozeností... |
15.04.2007 09:02
 stanislav
|
křehké a neposkvrněné tělo. tentokrát na volné noze. to stojí za úvahu. |
15.04.2007 12:12
 Monty
|
No jo, no, kdyby se neodevzdávalo, nic by se neztrácelo a ani by to nebolelo. Nechte si každej sám sebe a bude líp. :o)
Mám vyzkoušíno. :o) |
15.04.2007 16:27
KurikajKupka
|
Hajzl !!! amores peros, no ... |
15.04.2007 19:55
fougeres
|
stačil mi začátek... |
15.04.2007 21:45
random_night
|
no, pokud se to stalo, nechápu, proč má někdo potřebu tohle vytrubovat... cizí soucit tomu stejně nepomůže |
15.04.2007 23:03
ataman
|
inu mlada paní, takovej je svět ;-) |
17.04.2007 15:59
Haber
|
odpusť
niekedy
to
ide... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|