02:11 – mohutnými doušky se do mě vlévá čirá voda, mám sucho v krku. Otočím se, dívám se na tebe. Vypadáš tak klidně a spokojeně ve spánku. Víčka se ti zlehýnka chvějí (co se za nima asi odehrává?, napadne mě), nakloním se k tobě, chci slyšet tvůj pravidelný dech a cítit tvou lehce kořeněnou vůni. Funguje je to, zase mám ten pocit křehkosti vůči tobě.

Ležím vedle tebe, je strašné horko a to slibovali, že se ochladí...žaluziemi v okně prochází matné světlo pouličních lamp, zvedá se vítr, okna tancují v jeho poryvech, musím je zavřít, probleskne mi hlavou. Ozve se rána, poslední balonek nad oknem prasknul.

Vstávám nahá, prkenná podlaha vrže pod vahou mého těla, našlapuju opatrně, nechci tě vzbudit, když tak hezky spíš. Vypadáš skoro roztomile, omotán barevnou peřinou, s holým zadkem vystrčeným ven a něžně slintáš na polštář, pohladím tě po tvých medových vlasech. Zakňučíš jak pes. Vida pes, kouká na mě mžouravýma očima, ospale se ke mě doplouží, chce podrbat, posílám ho spát.

02:36 – zavřela jsem všechna okna až na to v ložnici, to je jen pootevřené, chci cítit vůni větru, přichází bouřka, zase ležím vedle tebe, držím tě za ukazováček a mačkám ti ho, jako by ses mi měl každou chvíli vypařit. Cosi ze spaní zamumláš, nerozumím, náhle mi probleskne hlavou myšlenka, tiše ji vyslovím do tmy, „miluješ svoji ženu?“...ticho...neodpovídáš, dál nerušeně ocumláváš polštář a brodíš se svými sny, zeptám se znovu, pes zívne....zablesklo se...je ticho....

02:58 – bouře sílí, hřmí a burácí hned za pootevřeným oknem, jako bych s ní žila, cítím jak pulsuje a nabírá na obratu, po tváři mi teče slza... dívám se na tebe, obloha je temná, co chvíli vysvitne na ní záblesk trilkující energie, aby v dalším okamžiku pohasl... dívám se do ní, chci být jako ta bouře, otočím se na tebe, jeden z vlasů mi spadl do čela, strkám ho za ucho a pokládám ti ruku na paži...zavrníš, ale nevzbudíš se...“odcházím“ pravím sklesle do ticha, ty zamlaskáš a dál raduješ se ve svém snu – usmíváš se. Naposledy tě polaskám pohledem, něžně se dotknu chloupků na tvé hrudi, pes se vzbudil, divá se na mě, asi něco tuší. Zvedne se, teď už čile a přichází k mé straně postele, packama se opře o pelest, hlavičku nakloní a tichounce kníkne, pohladím ho, na čumák mu vtisknu letmý polibek, sedne si.

03:13 – kapky deště křehce dopadají do noční ulice, zkrápí mi vlasy a vítr mi je cuchá, nemám to ráda – pravil jeho syn, když jsme ho vraceli, mám ho ráda, napadne mě těsně před tím, než blesk znovu ozáří tmu....sleduji ten rozjařený karneval na nebi a je mi trošku smutno, pes sedí u postele a dlouze se na mě dívá, tvoje tvář je natočená a odlesk z roje blesků ti ji ozařuje....neposlušný pramen vlasů strkám za ucho, podtrženo sečteno – odcházím, mé tělo letí vzduchem jen vteřinu, pak na něj dopadají krupěje deště a spolu z rudou krví odtékají do kanálu....bude mi po vás smutno....