světlíkem ven byt ukapává mé soukromno rozpráší vůně ranní káva a moli z hubertusu do ulic do dvorů jsem dávno už pod čarou ponoru drah po kometách zaječí běhy mých strachů plíček ve smetaně jimiž dýchat marno jsem chodec kráčející svou vlastní zastavárnou
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'johanna', 13.08.2004 16:04.
Není to přejednoduché, není to přestylizované, tak akorát pro mne. Je v tom samozřejmě kus tvé duše a já mám lyriku a pocitovky rád. Ano, něco v tom je, co mne nutí o tom přemýšlet a to je ono.