můza trucuje
V záchvatu nedopitých chvil
Rozstříštěných po koberci,
Rozbíjím štěstí na kusy,
A vážně se u toho modlím
Byť podoben jsem v tuto chvíli herci,
Jenž roli v ústech prázdna zapomněl,
Sám kropím svojí existenci,