V noci mi sáhla na obličej
moje mrtvá teta,
rukou chladnou, studenou
a mačkala mi
oční důlky,
nedbaje pozdního večera
sychravých mlh.

 Tělo se zachvělo,
jak v nenadálém
posazení na WC bez prkénka.

 V noci mi sáhla na obličej
moje mrtvá teta
a v dlani držela
otlučené kostky od krve.

 V noci mi moje mrtvá teta,
zvracela na koberec,
chuchvalce rudého cihlářského jílu,
plného ztuchlého
zeleného hnisu.

 Kostky jí vypadly
z puchýřů dlaní
a ukázaly třikrát šest.

V noci mi moje mrtvá teta
darovala vydloublé modré oko
s panenkou mých zorniček,
v strnulém pohledu
smutného kabaretu
chromých tanečnic.

 V noci mi moje mrtvá teta
přinesla zvonek bez srdce,
které zaniklo,
na cestě zklamání a hříchu,
v tlukotu nehybného,
zorného pole ledňáčků.