Bělaví psi zuřiví jdou mračnou oblohou a jejich břicha zčernalá šedí modrých cest se plazí po skalách v náladě temné nenávisti aby zlořečily podvečerní písni koňadry s kterou slavík zpívá druhý hlas. Rachotným štěkem chraplavým se páří v žluti sirných slin rozleptáni párou a potem mnoha moří vrcholí v lačném výstřiku a v únavě mdlé se rozplynou. Pak už jen slavík opět sladce zní. |