Dva klauni na hoře při stmívání,
zpívají slunci a měsíci,
dolů se kutálí za svítání,
vysoko házejí čepici.
Po rukou, po nohou, v nádechu,
plíží se po pláži spících hvězd,
spřádaje rošťácky neplechu,
trubkujou halasně do všech cest,
skládají básně ze svých gest,
a rose navzdory vemlouvaj názory,
o nutnosti rovnováhy
jak pod nohy si se snaží plést.
Spolu i nespolu s dechem i bez dechu,
koupají smíchem vzdechy měst.
A pak v lese medvíďatům v otevřeném spěchu,
vyprávějí příběhy her kapradí a mechu. |