Koupil jsem si slané pyrožkyky.

Není tu se mnou. Není tady nikdo. Není tu nic. Nic než nic. Pruhované žílami odčerpané krve... Nic. Nic. Nic. Nic. Zakuklené prázdné všechno. Všeho. Všem. Všemu. Uprostřed. Vrstvy vnímání opalizují... jazyk stírá. Polykám vzdech. Další a všude kolem plné nic. Jako když jsem díval do očí. Zastavený čas. Plný nic. Plný. Vědomí rozskočené do obrazů, hvědzné fraktály deroucí se. Jaktože je to tu, když tu nejsou oči. Není tu svět za očima. Jakžote věci tu jsou, i když tu nejsou ? Tady je vtipný kompromis. Oči... Je to sen ? Byl to sen ? Jsou všechny vzpomínky vzpomínky na sny, při kterých jsem jenom nespal ? Co je toto ? Co je to, co se děje. Mně. Jak souvísí to, co se děje s očima ? Nevidím. Tma. Neslyšel jsem tě odejít. Nevšiml jsem si, že odcházíš. Dělám co chci. Můžu mít. Marnost. Mluv. Mlč. Miluj. M.L.Ž. Radosti eutanázie i nic i to. A. Tak. Strom. Chycen uprostřed pohybu. Fuzzy logika srdce. Vzývám a zatracuji. Vzývám a zatracuji. Tvé oči.

A snědl jsem se. Byly dobré. Sladké. Jako.... vždyť vím.