Do žaláře stéká mezi kameny stružka. Je tma. Velká tma. Žízeň. Je... sucho. Takové sucho. Řetězy potichu cinknou, jak se odsouzenec pokouší natáhnout k oknu. Ne, nevidí měsíc. Jen tuší mříž a slyší tiché kap, kap...  Těžké řetězy se pomaličku zvedají ze země, jak se pokouší dostat blíž. Třeba... Třeba ucítí... Ne. Čich už dlouho nepotřeboval. Zesláblé tělo se snaží, každičká šlacha a atrofovaný sval se napínají... Řetěz se zvedá až téměř tvoří přímku. Praskání kloubů a natrhávaných úponů... Odsouzenec je dost blízko, aby ochutnal. Téměř už může smočit rty...

 Ale co vlastně hltá se dozví až po prvním doušku...