Překrásné bílo k nám přišlo, ač nevěřím,

že dlouho zůstane. Postavy neznámé

derou se bílým závěsem. Svět dýchat přestane.

Poslouchám vločky jak šeptají o kráse.

Přemýšlí? Kochá se? Bojí se? Nevzdá se?

Celá ta nádhera, celá mě obtéká.

Je vůbec určená pro mě? Pro člověka?

Nebo si snad sám bůh maluje obrázek?

Klečíce modlím se, modlím se ke sněhu.

Modlím se za bolest, za lásku, za něhu.

Modlím se za vztek a za odříkání.

Modlím se za vděk a za naříkání.

Modlím se za stovky otázek.

Modlím se vteřinu, hodinu, staletí.

Čas se mi pokroutil, neběží, neletí,

neplyne. Můžu vše. Smím jen jediné.

Sníh padá. Duše nikdy ne.

Mráz kreslí po oknech, rampouchy netají.

Na tvářích studivých démanty vzkvétají.

Mráz, ten už nezebe. Spíše jen zahřívá.

Jen sochu ve sněhu. Kamením zaživa.