Ach ty má paní,

Jdeš sama až se ukloníš prostému smíchu,

Když nenajdeš opory v tichu,

Stovky let topíš se v pokárání,

Ač nevyrovná se tvému smrtelnému hříchu,

Vydáš se na cestu plnou hledání,

Až odhodíš svou naději a pýchu,

Pak skloněná a zvrásněná nalezneš pokání.