Chci to ještě upravit, nějak jsem to nestíhala a protože nejsem doma a nechci na cizím počítači zanechávat své stopy, raději si to uložím sem Možná už to upravovat nebudu, někdy se to musí udělat hned nebo nikdy. Je to hrozně osobní a nejspíš ne moc vydařené –  bouří se mi pocity. Takže jen do mě.

Říkal jsi: „Nebreč hvězdičko“

Má mě rád

Když sundal svetr, abych prý se neklepala, nepřiznal, že je v lednu celkem zima.

Říkal, že ho hřeje můj úsměv.

Nemá mě rád

Zdálo se mi, že se mi kukačka každým svým „KU KU“ vysmívá a ručičky se červenají pod mým upřeným pohledem. Jen lampička na mě přátelsky poblikávala, jako by chtěla říct: „Neboj se. On přijde“

Lhářka

Má mě rád

Kleknul si a omlouval se. Nemusel říct ani slovo. Už když se usmál, jsem mu odpustila.

Večer jsem ho oholila. Nikdy to neudělal pořádně.

Nemá mě rád

Šla do hospody, kam jsme spolu chodili, celá natěšená, že ho snad uvidím

Viděla jsem ho.

Jeho i tu holku, ke které se tak měl.

Má mě rád

Kdo ví?

NEMÁ MĚ RÁD!!!!!!

Říká se, že láska je podobna květině. Ten pahýl co z ní po mém náletu zbyl , mi dokázal, že všechno krásné jednou skončí. Koukala jsem se na naší fotku a ptala se: „V čem je chyba?“

Říkal jsi: „Nebreč hvězdičko“

Ale kde jsi byl, když jsem potřebovala osušit slzy?