zářím očima
a nenávidím ranní vstávání
v tom posledním záblesku
když mi skočíš zezadu kolem krku
veškerej zářící bílej svět
nezdá se mi dost dobrej
v mhouření očí poznám zarputilost
vdechuju co sem nafoukal dovnitř
zpět flavorizovaný vařenejma japkama
nedokážu pochopit hemžení světel našeho sity
jako by se mě nepotřeboval týkat tento shluk chaosu
přes zpomalovací skleněnou stěnu
mladický vizionářství dávno opadlo
teď čekám na potravu a otravu a popravu
svý ženský mušnosti
tvůj zastřenej pohled
ze stěny
Billy Corgane
vyčítavá směs proher
ó Šivo
vymaž mě z povrchu
povrchního |
|