Pobývala jsem
v těch kamenných sutích
vysoko nad mořem, tenkrát
ten požár, který se přehnal
divokým pohořím
spálil mi křídla
nedávno
dorostla
ještě se bojím
létat nad ohněm, bláto na pařátech
a hrdý zobák
když trhám
z Adama kabát. Tohle se nenosí
tohle je maska. To já jsem
tím jedním snem
ve kterém
s praskáním skal
drolí se hlína
opravdu živá.
Však ty snad ani od nás nic nepotřebuješ, samorostlá básnířko temna i světla***