Byl jeden král a ten měl dvě dcery. Namítnete možná, že v pohádkách je to neobvyklý počet a že i Anton Pavlovič Čechov po Cimrmanově intervenci volil trojku, nezapomeňme ale na exil nejmladší dcery po jakémsi bezvýznamném konfliktu se solí. Starší Metodějja byla vyslána k francouzskému dvoru, aby se jako předpokládaná budoucí královna naučila řádně intrikařit. V dějovém sebestředu nám tak zbývá prostřední Cirilla. Princezna, proslulá svou krásou a laskavostí („Tatínku, mám tě ráda jako piňakoládu!“), přebývala v malinkatém paláci u jezera.

Chodila za ní celá procesí poutníků i místních spoluobčanů a svěřovali se jí se svými strázněmi. Vedla si o tom deníček. Bála se však, aby se důvěrné informace nedostaly do cizích rukou, a tak jej začala psát šifrovaně. Své kódování nazvala tajemně „KOI 8-RU“ a vymyslela k němu i speciální písmo. Tak vznikla Cirillika.