Hrůza mě jímá,Když si vzpomenu že jsem také člověkem.To co lidé dělají.. Nikdo netuší co se odehrává v mé mysly,když vidím před očiva ve snu válku. Když poslouchám techno,před očima se mi jeví,vše co mě za ten den i kdy jindy nejvíc ranilo a šokovalo. Už mě tu nechtějí.Už vás nechci.ztratila jsem jistotu a zázemí. Jen 11 slov: Vidím balkón ve výšině závratné.Mám chuť k němu jít a .. Krčím se v koutě a hledám cestu ven z labirintu života. Depresívní hudba linoucí se tak nahlas do uší,rozvazuje prsty k psaní pocitů a zlob. Mám zlost na sebe sama že žiji. Viděla jsem,slyšela jsem ,žila jsem.Teď žiji jen na půl.Ztrácím zemi pod nohama.Pomozte. |