"Opakovaný fór není vtipem," prohlásila učitelka a cvrnkla ukazováčkem do pavouka. Ten plachtil pár centimetrů vzduchem a po dopadu na stůl se rozeběhl k ní.

"Nééééééééé!" zvolala Margita a emigrovala na židli. "Kterej debil sem dal to zvíře?!? Okamžitě to zabijte!"

Pavouk byl odchycen a vrácen do trávy před školní budovou. Kantorka provinilce vážně varovala, že příště už jim podobný vtípek jen tak neprojde. Netušila jsem, že příště bude ten samý den. Poslední hodinu jsme totiž měli fyziku.

Margita seděla za stolem a cosi nám diktovala. Přitom si všimla, že po třídě koluje psaníčko.

"Ukaž, co to máš? Dej mi to!" nakázala a vykročila směrem k Martinovi. Ten jí váhavě podal kousek papíru vytrženého ze sešitu.

"Děti, ta puberta s vámi opravdu cloumá," pravila a zamračila se, "no nic, my jsme si také ve škole posílali psaníčka." Začetla se a zakroutila hlavou. "Podívej se na strop, je tam chleba s máslem... Hm, taková kravina. Kdy už dostanete rozum?" Zmačkala papír a zamířila ke koši.

Během chůze zabloudil její zrak nahoru. Vytřeštila oči a ztuhla. Na stropě, přímo nad umyvadlem, byl opravdu přilepený chleba... Margita zrudla, vyběhla ze třídy a utíkala do ředitelny.

Vtipálkové byli odměněni třídní důtkou. Jejich rodiče museli o víkendu přemalovat mastný flek, který na stropě zůstal. Po návratu domů své potomky také odměnili.

Loni jsem Margitu viděla u nás v Holešovicích. Z pohledné mladé děvuchy je postarší, stále pohledná, dáma. Když jsme se míjely, slušně jsem pozdravila. Odpověděla a v jejích očích bylo vidět, že neví, kam mne má zařadit. Čelo jí protínalo několik hlubokých vrásek. Obávám se, že minimálně jedna je důsledkem našich legrácek víc jak třicet let starých...