Již jako malý kluk z řady chtěl jsem čnít,

být svůj a proti jim.

Můj národ,má krev,Náš vzduch,bílá zem.

Země česká domov …hnůj..

Vstoupil jsem do strany,

strana do mne.

Vše jen jeden jemný podpis.

Bylo to tak lepší,věřte mi.

Rodina,rusko,ráj na zemi nenalezen.

Jen první Máj byl lásky čas,dokonán.

Místo hudby,hlasitý hluk.

Kousky pichlavých kaktusů,

rozesety v mé straně,

jako žiletky hžavé.

Vnímal jsem zlo,

četl krve zkázy lidí znalých,

avšak pravdu zamkl jsem.

Nahá těla hořela,

víčka oční jsem klopil,

snil o moři a oceánu.

Kapky lidí krve stékaly,

krz dlažební kostky ulic.

Tiše utéci,

skonat s pohledem na západ,

na západ západu.

Jsem starý,

kráčím v řadě,

krmím labutě slané Vltavy.

Svoboda slov a ctností,

 „jen jeden podpis prosím“.

Svinstva a srance mé hlavy,

Plno nebes ruských hvězd.

Orgasmus vzala si voda,

voda bez raků. 

Nic nemělo smysl, bylo dobře.

Ten převrat mne změnil,

v podkůží čistý,nově jiný.

Vyvolávám spálené fotky své,

dvě barvy a hlasy.

Demokracie voní i hraje,

jsem s ní i poté spjat.

Květiny umělé,

již nechtějí zalévat.

Co dnes se děje,

jen cítím smrad. 

Míti nohy,

chtěl  pryč bych utíkat.

Mé vlastenectví jest,

kondom pln hnijících zárodků,řady jdoucích.