Napadaly šílenosti zvrácení smyslu žití zvrací do odpadních mís a hlavou jsem se otřel o divnosti světa...
Skoky
Hlavou se mi honí dým. V dálce voní šumění větru. Moskyté žerou kůži živých. A mě berou hlasy včerejších bleších chvil. Snad jsem tak trochu žil. Tvář Boha jsem viděl jasně. Zář včerejška vyzněla velmi krásně. A potopa. Závěr bytí narýsoval mokrý sníh. V dálce zas slyším vlastní krutý smích.
Epilog
Café na půl cesty 8.8.2004 při koncertu MRKWÍSAT, kouřil jsem dvě cigarety najednou a poslouchal kapelu...
:) ach :) už je Ti porozuměno :)
včera to pro mě byl úřěk do mojí skutečnosti
a když slečny začaly plakat nad tím která z nich je ještě panna, udělala jsem se fabrikou...
Jo.. některý věci je fakt lepší vyfabričiti... :)))