Těžké dubové dveře se pomalu otevřely a do temné hradní chodby vnikl pruh denního světla. Závan ranního větru rozevlál cáry pavučin a sfoukl již skomírající plamínek jednomu ze svítidel.
  Ve dveřích se objevila silueta vysokého  muže v hnědém cestovním plášti. Špinavý klobouk zaražený hluboko do čela mu témě zakrýval obličej. Dlouhé šedivé vlasy splývající až k ramenům napovídaly, že už to nebude žádný mladík.

  Opatrně vstoupil do chodby. Z pod pláště vytáhl ostrou mačetu a připravil se na nejhorší. Hlavou se mu honila jen jediná myšlenka. Musí, co nejdřív zabít ty odporné stvůry,které mu předešlou noc rozsápaly koně a málem dostaly i jeho samotného.
 Pomalým váhavým krokem se vydal kupředu. Tiše našlapoval po kamenné dlažbě a ostražitě sledoval své okolí. Jeho nejistá chůze rozvířila letitou vrstvu prachu, která se teď v podobě drobounkých částeček pomalu snášela  k podlaze.

  Konečně dorazil ke svému cíly a jeho zrak se upřel na vysoké dubové dveře. Kamenné ostění zdobené arnamenenty z lidských těl vypadalo dosti děsivě. Všechna ta propletená těla, křičící a sténající obličeje naháněly hrůzu.
  "Dáme se do práce Van Helsingu", řekl tiše a sáhl po studené železné klice. Silně ji stiskl a zatlačil. Ozvalo se slabé vrznutí a dveře se o kousek otevřely. Ze vzniklé mezery začal proudit teplý vzduch provoněný zvláštním exotickým parfémem. Jeho omamná vůně v mžiku přivolala vzpomínky na předešlou noc.

  Opatrně vstoupil dovnitř, udělal pár kroků a zastavil se. Ke svému údivu se ocitl v přepychovém pokoji s vysokým kazetovým stropem. Sluneční paprsky pronikaly skrze dvě velká okna a ozařovaly každičký detail jeho rozmanitého vybavení. Studené stěny pokryté koženými tapetami zdobilo množství starých obrazů, z nichž jeden byl zakryt hedvábným přehozem.

  Van Helsing si pečlivě prohlédl komnatu. Zdálo se, že tu nikdo není. Pomalu tedy přistoupil k zakrytému obrazu a chtěl se ze zvědavosti podívat, co se za ním ukrývá. Sáhl po přehozu.
  Jedno z oken se prudce otevřelo. Vzniklý průvan zabouchl dveře od komnaty a uvolnil přehoz, který se rychle svezl k zemi.

Vylekaný muž zůstal nehybně stát jako socha. Ještě silněji svíral mačetu a očima kmital ze strany na stranu. Takový hluk přece někdo musel slyšet! Avšak zdálo se, že tomu tak nebylo.

 Van Helsing si oddechl a otočil se k tajemnému obrazu. Před sebou spatřil velké benátské zrcadlo pokryté tenkou vrstvou prachu. Zadíval se na svůj špinavý obličej s několikadenním strništěm a usmál se. Aniž by cokoli postřehl, za jeho zády se zjevila žena v dlouhých bílých šatech. Její safírové oči směřovaly na nezvaného hosta. Potichu se k němu přibližovala. Při pohledu na jeho krk se líbezně usmála.

Van Helsing stále sledoval obraz ve zrcadle. Zjistil, že ukazuje daleko víc, než by se zdálo. V jednom z koutů skrytém ve stínu pokoje stála malá sloupková postel s nebesy zakrytá závěsem. Když ji sledoval prvně, zdála se být prázdná. Jenže teď. Závěs byl mírně odhrnutý.
  Za jeho zády se ozval  šelest a pak tiché cinknutí. Muž okamžitě pochopil, co se děje. Stiskl v ruce mačetu a prudce se ohnal za sebe. Ozval se tichý výkřik a k zemi se sesulo bezhlavé ženské tělo, které se při dopadu změnilo v hromádku prachu a ztrouchnivělých kostí.

 Van Helsing překročil pozůstatky upíří nevěstya jeho zrak se upřel na onu postel. Pomalu k ní přistoupil a odhrnul červený sametový závěs.
  Na měkkých polštářích ležely v objetí dvě nádherné ženy . Vypadaly jako by spaly, jenže ani jedna z nich nedýchala.

 Zhluboka se nadechl a  rozhodl se k ráznému činu. Uvolnil jednu ženu z objetí té druhé a odhrnul jí ze šíje dlouhé havraní vlasy. Pozvedl mačetu, napřáhl se....

Blik. Televize se vypnula.
"Sakra, mami, co děláš?" křičela Katka," vždyť ji ještě nezmasakroval".
"Nic takovýho , děvenko", řekla paní Balážová," nejsi ještě plnoletá. Na takový filmy se nebudeš dívat. Máš štěstí, že jsem to vypnula právě teď. Jinak bys přišla k psychické újmě".
  Katka cosi tiše zabrblala na její účet a naštvaně opustila obývací pokoj. Prošla potemnělou chodbou a zmizela ve svém pokoji, kde se nešťastně svalila na postel. Zabořila obličej do květovaného polštáře a dala se do breku. Stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Tak dlouho vyčkávala až mamina usne, aby se podívala na vytoužený film a ona.. Ona! Ji ho klidně vypne zrovna v tom nejlepším.

  Pomalu zvedla hlavu a zadívala se ke dveřím pokojíku. Zvedla pěst a pohrozila: "Až budu velká, vypadnu odsud a všem usekám hlavy. A první budeš na řadě Ty!" 
 S touhle krvavou představou se poklidně schoulila ve své růžové postýlce, objala medvídka a poklidně usnula za zvuku mrouskání kočičích milenců pod okny