Po kratší pauze opět pokračujeme ve vyprávění....

Kapitola 37 – Na palouku číhá smrt

  Slunce už pomalu zapadalo za obzor, když k hranici Prokletého pralesa dorazila nesourodá trojice postav : bobr s velkou dubovou palicí, upírka s pilkou na železo a školák s hedvábnou oprátkou.
  „Vážně je musíme zabít?“ zeptal se Jindra nevěřícně, „Vždyť to jsou krásná a ušlechtilá zvířata.“
  „To se šeredně pleteš, bobánku,“ ušklíbla se Kulma, „Jednorožec je nejzáludnější potvora jakou znám. Teda hned po chlapech.“
  „Určitě si vyrostl na pohádkách, co ti vykládaly vychovatelky v pasťáku,“ poznamenal Gravid, „Tak na ně hned zapomeň! Tady v pralese na žádnýho bílýho koníčka nenarazíš!“
  „Jen na rohatou obludu, co vraždí pro vlastní potěšení,“ dodala Kulma.
  Jindra mírně znervózněl a zvažoval, zda se radši nevrátí zpět do školy. „A k čemu vůbec potřebujeme palici, pilku a provaz? Já myslel, že se na lov chodí s puškou nebo něčím podobným.“
  „S puškou chodí jen amatéři,“ prohlásil bobr, „Každý dobrý lovec přece ví, že kulka jednorožci neublíží. Maximálně zabije nějakou breberku, co mu lozí v srsti.“
  „Mohli byste oba zmlknout,“ napomenula je Kulma, „nebo nás ty potvory uslyší. Nemám chuť zase šplhat po stromech a trávit noc ve větvích.“
  Prokletý prales se halil do tajemného příšeří. Mohutné kmeny staletých listnáčů tvořící pilíře lesní katedrály tiše shlížely na nově příchozí a šuměním listoví si předávaly sázky, který z návštěvníků přežije.
  Gravid vedl své dva svěřence po vyšlapané stezce mezi křovinami a vyvráceným dubem. Naznačil jim, aby se pohybovali co nejtišeji, protože právě začala doba, kdy rohaté obludy vycházejí ze svých pelechů. Jindra si vzpomněl na večer, kdy přijel motorákem do Pačlavic. Pokud si dobře pamatoval, tak se o nebezpečných jednorožcích nikdo nezmiňoval. Jen o pedofilech, číhajících v pralese na mladé studentíky. To se jednorožci stačili přemnožit za jedinou noc?
  „Za chvíli budeme na Velkým palouku,“ zašeptal bobr a potěžkal palici v tlapkách, „Tam se obludy obvykle pasou. Kulma už má větší zkušenosti s lovem, protože se už několika zúčastnila.“
  „Tohle není můj první školní trest,“ dodala upírka s jistou dávkou hrdostí.
  „Takže jí připadne role volavky,“ pokračoval bobr, „Upozorní na sebe a nažene stádo vybraným směrem. Ty, kluku, se schováš za strom a budeš se snažit chytit oprátkou co nejvíc jednorožců.“
  Jindra vyvalil oči. „To jste spadl z višně? Nejsem cowboy! Neumím zacházet s lasem.“
  „To je speciální lano z panenského hedvábí,“ špitla upírka, „Utkané z vlasů mladičkých víl, které ještě nepřišly o věneček. Jednorožci ten materiál přímo zbožňují a přestanou být agresivní. To lano je samonaváděcí a dokáže ulovit až čtyři kusy najednou.“
  „A co budete dělat vy?“ zeptal se Jindra Gravida.
  „Já ulovenou potvoru klepnu palicí po kebuli a pilkou mu odřežu roh.“
  „A tím ho jako zabijete?“
  „Kdepak! Zabije ho až řezník. Odkud myslíš, že školní jídelna bere zásoby masa? Když obludu zbavíš rohu, chová se mírně jako retardovaná ovečka.“
  „Ale to je dost brutální!“ namítl Jindra
 Později se dozvěděl, tak právě ozdoba jednorožců je hlavním důvodem jejich agresivity. Výrůstek způsobený genetickou vadou, vylučuje do jejich těla jed, který způsobuje změny v chování a neukojitelnou sexuální touhu. Takže zvíře neustále myslí jen na píchání a napichování.

  Na Velkém palouku bylo pusto a prázdno. Gravid poznamenat, že dorazili poněkud dřív, než plánoval. Stádo pravděpodobně vyčkává na vůdčí samici, která se někde zdržela. Jednorožci jsou totiž velmi společenští tvorové a rádi zabíjejí ve skupině. Obzvlášť, když je při tom sleduje jejich jednorohá velitelka.
  Jindra si sedl na pařez porostlý mechem a krátil si dlouhou chvíli hraním s lanem. Bylo opravdu velmi příjemné na dotek. Krásně hlaďounké a chladivé zároveň. Kulma ho fascinovaně pozorovala a usilovně se snažila, aby nevyprskla smíchy.
  „Taky bych chtěla mít tak dlouhé lano jako ty,“ vypravila ze sebe, „Můžu si na něj aspoň sáhnout!“
  Bobrovi, který zrovna ohlodával útlý stromek, zaskočily piliny v tlamě. „Nechte si ty puberťácký řeči!“
  Poblíž upírky se jemně zachvělo křoví. Dřív než stačil Jindra zareagovat, ozval se hvízdavý zvuk a do dívčina krku se zabodla červená uspávací šipka.
  „A kruci!“ pronesla Kulma rozčarovaně a bezvládně se svalila k zemi. O vteřinu později ji následoval i  Gravid.
  Jindra rychle vyskočil z pařezu a snažil se skrýt za nejbližším stromem.
  „To ti nepomůže, parchante!“ zaslechl důvěrně známý hlas. Ze křoví vyběhl bílý voříšek s plandavýma ušima.
  „Konečně se můžu pomstít za smrt své kolegyně,“ štěkl Škubánek a namířil proti sokovi hlaveň revolveru.
  „Ale hafánku, zklidni hormon!“ ozval se dívčí hlas a na scénu přicupitala blonďatá holčička v bílých šatičkách. Na rameni jí seděl velký žlutomodrý papoušek.
  „Nepleť se do věcí, po kterých je ti bobek!“ štěkl po ní vořech a chystal se zmáčknout spoušť.
  „Hele, Káťa byla má sestřenka!“ namítla holčička, „Nemyslíš, že i já mám právo do toho remcat?“
  „Dorrrotka má prrravdu,“zaskřehotal papoušek a souhlasně pokýval hlavou.
  Pes přestal mířit na Jindru. „Tak co navrhuješ, Dory?“ zeptal se holčičky.
  „Rozhodně musí chcípnout,“ ušklíbla se Dorotka, „ale velice pomalým a bolestivým způsobem.“
  „Zapíchne ho jednorrrožec!“ navrhl papoušek.
Jindra tiše zvažoval své šance. Jaká je pravděpodobnost, že přežije? Hemeroida tu není. Kouzla na čokla neplatí. Jedinou jeho zbraň představovalo lano z panenského hedvábí. Že by vyzkoušel, jak dokáže být samonaváděcí?
  „Kde ale splašíme jednorožce?“ zeptal se Škubánek a poškrábal si čelo hlavní revolveru.
  „Nezapomeň, že mají slabost pro mladičké panny,“ usmála se Dorotka a ukázala na sebe, „Oproti Kačeně jsem nikdy nebyla žádná rozhoďnožka. Já stále čekám na toho pravého.“
  „A to jako vystrčíš zadek do lesa a budeš čekat, než ucítí tvou poctivost?“ zasmál se nahlas vořech.
  „Napched svážeme Hrrrnčíře!“ pronesl papoušek a slétl z dívčina ramene na pařez.
  „Dej sem to lano!“ štěkla Dorotka po Jindrovi.
  Teď nebo nikdy. Nastal okamžik, kdy nebylo možné couvnout. Jindra jako pravý cowboy roztočil smyčku nad hlavou.
  „Chlapeček se dívá rád na westerny,“ zasmál se Škubánek a střelil ho do nohy.
  Hedvábná smyčka se zabudovaným mikroprocesorem mezitím stačila vypočítat souřadnice a zamířila určeným směrem. Bleskovým pohybem lapila do svého objetí Dorotku i ozbrojeného voříška.
  Škubánkovi překvapením vyletěl revolver z tlapky a spadl do hustého porostu kapradin.
  „To je podrrraz!“ ječel papoušek a zběsile poletoval okolo.
  Střelba, vůně krve a hlasité nadávky přilákaly na palouk zvědavou skupinku jednorožců. Jindra konečně pochopil, o čem Kulma s Gravidem mluvili. Romantické představy rázem vzaly za své. Tohle rozhodně nebylo stádo bílých koníčků.