Kapitola 26 – Dopis od Hemeroidy

 Po půl hodině a třech sklenkách tequily, Šampus Finito na sebe prozradil, že není obyčejným prvákem, jak by se mohlo zdát. Ukázalo se, že patří mezi prominentní propadlíky, kteří díky vlivným rodičům a každoroční finanční injekci do chudého školního rozpočtu, nemuseli nikdy podstoupit vymývací proces u Prduchů. Takže si pokaždé odjeli vesele domů se všemi vzpomínkami a znalostmi, které za ta léta nastřádali. Proto nemuseli letní prázdniny trávit v sanatoriu pro duševně choré, ale hezky na pláži někde v tropech.
  „A kolikrát si už takhle opakoval prvák?“ zeptal se ho překvapený Jindra.
  „Tohle je můj třetí pokus!“ pravil Šampus s jistou dávkou hrdosti, „ale tentokrát to dopadne dobře. Věřím, že se do druháku dostanu.“
  „A co když ne, amigo?“ nadhodil zlomyslně Ramon.
  „Tak začnu chodit na gympl,“ prohlásil Šampus, „tam se taky učí samý hovadiny a nesmysly.“
  Jindra jeho výrok nekomentoval a očima sklouzl na podlahu, kde bez dozoru pobíhala gumová kachnička. V duchu si říkal, že nebyl zrovna dobrý nápad, nabízet Nemylovi kapku alkoholu na zklidnění nervů. Gumová hračka totiž kmitala po pokoji jako splašená a každou chvíli se ozval tlumený náraz, když její pružná hlavička narazila do stěny nebo nábytku.
  „Měl byste ji trochu zklidnit, seňore Jindro!“ poznamenal Ramon, „Nebo opít do úplného bezvědomí.“
  Nemyl jakoby zaslechl jejich hovor, se náhle zastavil a upřel na ně svá černá namalovaná očka. Pak ale zvesela zakejhal, dal se do pohybu a v plné rychlostí narazil do úhledně srovnaného komínku z časopisů Pet-house.
  „Moje časáky!“ vyjekl Šampus vyděšeně.
  Kompletní ročníky 2005, 2006 a částečně i 2007, kde chybělo pouze květnové číslo, protože ta blbá ženská v trafice ho odložila pro svou pubertální dcerušku - celkem třicet pět časopisů se nebezpečně nahnulo na stranu a po vteřině balancování se zřítilo na podnapilou kachničku.
  Jindra s Ramonem se okamžitě vrhli k místu neštěstí a přes Šampusovy protesty se prohrabali až k zavalené hračce. Jak odhazovali stranou jednotlivé časopisy, tak si Ramon všiml, že mezi nimi leží pomačkaná křiklavě zelená obálka ozdobená fialovými srdíčky a lebkami.
  „Jé, někdo ti tu nechal milostné psaníčko!“ pronesl pobaveně Jindra na Šampusovu adresu.
  „Tohle ale nebude pro seňora Finita!“ prohlásil poněkud zaraženě Ramon, když si obálku pečlivě prohlédl, „to je pro vás, seňor Jindra.“
  Mezi lebkami a srdíčky bylo lihovou fixou napsáno: URČENO PRO JINDŘICHA HRNČÍŘE – POUZE DO VLASTNÍCH RUKOU. PROSÍM NEOTVÍRAT! JINAK ZEMŘETE V UKRUTNÝCH BOLESTECH.
  „Tak co potom dělal u tebe?“ obrátil Jindra káravý pohled k Šampusovi.
  Zachráněný Nemyl, který díky gumovému tělíčku vyvázl bez jediného škrábnutí, se pomalu odkolébal z dosahu blížící se hádky a rychle zalezl pod Ramonovu postel.
  „Ještě jednou se tě ptám, co dělal můj dopis schovaný u tebe v časopisech?“ zvýšil Jindra hlas.
  „Klídek, kámo!“ snažil se Šampus s úsměvem na rtech zklidnit situaci, „To je nedorozumění. Jak si ležel v Balzamovací cimře, tak se tu stavila ředitelova dcera s úředním dopisem. Chtěla už odejít, ale všimla si mojí sbírky časáků. Vzpomněla si, že si jako malá sbírala Pet-house a čistě z nostalgie si pár čísel prolistovala.“
  „Hemeroida tu byla a tys nic neřekl?“
  „A proč bych měl?“ poskočil Šampusovi rozrušením hlas, „Ty se snad znáš s Hemrou Kalbusovou?“
  Na chlapecké tváři se při vyslovení jejího jména vykouzlil zasněný výraz. Jindra okamžitě pochopil, která bije. Měl chuť vyprsknout smíchy, ale ovládl se. Místo toho se rozhodl, že Šampuse trochu potrápí.
  „Aha!“ pronesl vážným tónem, „Takhle to je! Ty sis ten dopis chtěl nechat jako milostný fetiš, nad kterým by ses mohl ukájet!“
  Šampus zrudnul ve tváři a odvrátil pohled jiným směrem.
  „Chtěl jsem ti ho dát až zítra,“ špitl dotčeně, „neměl jsem v úmyslu si ho nechat napořád.“
  „A to ti mám jako věřit?“ zamračil se Jindra.
  „Věř si čemu chceš!“ řekl Šampus, „já třeba nevěřím, žes byl v Paneláku hrůzy!“
  „Seňor Jindra si dělá legraci!“ zasmál se Ramon, který pochopil jeho narážku.
  Šampus se urazil a raději do sebe hodil další sklenku tequily.
  Jindra mezitím otevřel obálku, uvnitř které nalezl tři formuláře, jídelní poukázky, plánek školy, rozvrhy hodin a tři slisované lískové oříšky. Jako bonus tu nalezl i vlastnoručně napsaný dopis od Hemeroidy.

Zdarec, Jindro,
Nesnáším psaní a tak budu stručná. Fotřík mě poslal, abych ti předala tuhletu obálku. Ale tys tu  nebyl! Tak jsem aspoň pokecala se Šampónem nebo jak se ten kluk jmenuje. V tý obálce jsou všechna lejstra, co potřebuješ, abys mohl studovat v Pačlavicích. Máš tam stravenky, rozvrh hodin a rozvrh sezení u hypnotizéra. Však víš kvůli čemu to je? Hlavně z toho nevyšiluj! Díky tomu máš studium gratis. A ještě jsem ti přibalila instantní školní potřeby ze salonu Cinderella. Ty seš takovej haluzář až je to hnusný. Všechno máš zadara – intr, stravenky do jídelny, školní uniformu, učebnice…
Zítra se ještě budu vyskytovat na škole, než mě Hnedblika odvelí zachraňovat dalšího bohatýho sirotka. Takže pokud chceš, můžem po vyučování dát scuka a hodit řeč. Kulma tě má na starost, takže se nemusím bát, že bys ke mně nenašel cestu.Ona dobře ví, kde je moje oblíbené místečko.
Zdraví Herma

P.S. Hlavně sebou neber Nemyla. Mám z něj divnej pocit. Pořád na mě tak blbě civí. A vůbec nemrká očima.
P.P.S. Mám takový pocit, že po mně ten Šampon  jede.

  Jindra položil dopis na postel a znovu si prohlédl obsah obálky. Šampus se k němu mírně naklonil a velice nápadně se snažil zjistit, co mu Hemeroida napsala.
  „Nemiluje tě, Šampóne!“ zasmál se nahlas Ramon, který už nevydržel pohled na zamilovaného spolubydlícího.
Jindrovi zmrzl úsměv na tváři.