Procházím ulicemi prastarého města. pohupující se lampa kreslí po zemi oblouk světla a v něm sedí pes, jen sedí a dívá se na chodce, noc dýchá chladným dechem, město rozvěcuje oči, jdu temnými ulicemi, telefony nejdou v téhle čtvrti, z oken se řine televizní agrese, psi vyjí na měsíc, v parku padá listí, pomalu a osaměle, kolem projíždějí tramvaje
TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA TMA
podpatky buší ve tmě, srdce zrychluje puls, zvuk pohltilo ticho, cigareta označuje další bod, kde se protnula hmota s duchem, jsme sami? hodiny odbíjejí další hodinu. Smrt a spánek se tiše hádájí kdo první vchází do mysli, mrholí a je listopad, kde přestává pocit osamělosti a nastupuje radost, ve vlaku nejde zavřít okno a tak sem táhne kouř z krematoria snů. |
|
nympha_Echo 
Seregil 