Jak těžké je rozlišit
šnečí ulitu a nekonečnou spirálu
hledají svůj smysl a cíl
jak davy bloudící po nekonečném
vlakovém nástupišti
v tom jednom voze zpožděného vlaku se zastavil čas a rozprostřelo se chrámové TICHO / tak zvláštní na rušném přeplněném nádraží/ bylo slyšet tikot hodinek a dech nervózních cestujících, když jiné vlaky mizely po rovnoběžkách?, které se protínaly v nekonečnu...
- ten vlak byl svým vlastním světem/ vymykající se okolnímu prostoru a spojen s ním jen časem, HA jak málo ho už zbývá !!/
- s vyhýbajícími se pohledy a naléhavým šepotem, svým vlastním světem se svými omyly, vztahy a BOHEM, který pak pohnul rukou k apokalypse...
A my dál stojíme a bezmocně civíme jak perón, nádraží a svět mizí.
A nevšímáme si že vlastně mizíme my |
|
Lu_Po 
Seregil 
bota 