LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #17074
Autor:	Cimrboy
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	07.06.2005 12:56
Počet návštěv:	2093
Počet názorů:	7
Hodnocení:	8

Kukátkem se díval do slunného letního odpoledne

Na stole zadrnčel telefon. Doktor Suchý ho zvedl.

,,Péťo, musíš okamžitě přijet!"
,,Mami nemůžu, mam tu pacienty!"
,,Je to vážné! S tvým tatínkem není něco v pořádku!"
,,Cože? Co není v pořádku?"
,,Prosimtě přijeď, když ty jsi ten doktor!"
,,Ale já jsem psychiatr!!
,,No právě!"
,,Hm, dobře. Jedu tam."

Popadl plášť, sestřičce řekl, že musí odjet z rodinných důvodů a že je za chvíli zpátky. Ta vyvěsila na dveře cedulku a začala si číst ženský časopis.

Petr Suchý ujížděl po rozpálené silnici. Vedra nepřestávala, nedalo se dýchat, koupaliště byla přeplněná. Jel. Přemýšlel o tom, co se mohlo stát. Co jí zase ten hrubián proved? Vzpomněl si, jak ho jeho otec od té doby, co se Renátka zabila, mlátil. Renátka byla vždycky poklad, neodmlouvala, byla roztomilá, nelhala, měla dobré známky. Pak jednou nepřišla domů. Našli ji utopenou v místním rybníce. Od té doby se jeho táta změnil k nepoznání. Pil, byl sprostý, nemluvil, neuměl pochválit, nic se mu nelíbilo. Co teď zase udělal? Dojel.

,,A tohle dělá celej den!!!"
Paní Suchá prstem ukázala na neoholenou, schrbenou postavu v županu, jak sedí před kukátkem a neustále do něj zírá.
,,Co se stalo?"
,,Právě, že vůbec nic! Ráno sem se vzbudila a zjistila, že není na svém místě. Šla sem ke dveřím a on tam takhle seděl! Vůbec neodpovídá, nereaguje. Jenom jednou, asi v jedenáct to bylo, mi řekl ,přijde´."
,,Nech nás prosím o samotě."
Paní Suchá odešla a Petr si přisedl vedle svého otce.
,,Co to zase děláš?"
Nic.
,,Slyšíš mě? Proč jí takhle trápíš? Co sis to zas vymyslel?"
Bylo slyšet, jak se zhluboka nadechl.
,,Přijde, musí každou chvílí přijít."
,,Kdo? KDO má přijít?"
Čekal, že odpověď přijde okamžitě. Spletl se. Dlouho bylo ticho.
,,TAK SAKRA KDO MÁ PŘIJÍT???"
,,Renátka."
Náhle to Petrovi došlo. Takových případů už měl pěknou řádku.
,,Tati, Renátka je mrtvá..."
,,Copak si myslíš, že jsem blázen?? Jasně že je mrtvá! Vím to! Ale dneska přijde, opravdu!"
,,Nepřijde, tati, nikdy nikam nepřijde. Je mrtvá. Už dvanáct let, nedá se s tím nic dělat!"
,,Nechápeš mě. Vůbec mě nechápeš."
Otec měl slzy na krajíčku. Petrovi ho bylo najednou líto, i přes všechny levárny co kdy udělal.
,,Musíš se s tím smířit. Musíš to pochopit. Renátka prostě, prostě není..."
Právě v tu chvíli zazvonil zvonek.

Epilog

Čekáte teď nějakou šokující pointu? Pokud ano, musím vás zklamat. Tento příběh nebyl psán jako nějaká tuctová sci-fi. Za dveřmi se tedy nenacházel žádný duch, ani dospělá žena podobná Renatě, nýbrž úplně obyčejné malé roztomilé děvčátko, prodávající po domech cukroví.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Cimrboy', 07.06.2005 13:13.