Motýl už nevzlétne do výše v rámci motýlích schopností, možností a možná i rozmarů, protože si už žádné rozmary v životě nedopřeje. Nežije už a nepohybuje se, pouze je trpně pohybován podpatkem slečny Heleny, která má teď krásnou ozdobu. On není cizokrajný, ale přeci je krásný. A jak už bylo řečeno, za svého života byl moc rozmarný a taky díky tomu umřel. To bylo asi tak:

Letěl si nad nějakými činžáky a v tom ho začala děsně bolet křídla, na což nechtěl pojít, tak trochu snížil metry nad zemí a začal vyhlížet ten správný byt a pokoj, v němž by mohl i případně pobývat. Dva pokojíky se mu zalíbily a on nevěděl, kterému má dát přednost. Tahání sirkou v jeho případě nešlo použít, protože byl jenom jeden. Hodit si mincí taky nemohl, protože u sebe zrovna neměl drobné.

,,Šlo káčátko podle vody, napilo se horké vody, udělalo kač, kač, kač. Muselo jít na pe-ká-č!”

A je to jasné. Rodina Steinova, kde je dnes ticho, poněvadž se syn ještě nevrátil ze školy anebo ze zaškoly. Motýlek si zatím sedl na reprobednu,o které nevěděl, že je to reprobedna, a tak byl úplně v klidu a hezky se mu odpočívalo. Sice pak někdo dosti nešetrně práskl dveřmi od 2+1, ale jemu to bylo jedno. Pak někdo práskl dveřmi od 1 a to se jenom malinko lekl. Stejně byl v klidu. Protože nevěděl, že Stein je vášnivý technař a snad proto nedá pokoj ani doma.

,,TUC,TUC, TUC, TUC!”

Tak přesně tohle odmrštilo motýla z repráku na stůl pokrytý odpadky, ale to si Stein nepřiznal. Zrovna přistál u nějaké tekutiny a opravdu nemůžu říct, jestli to bylo nějak přibarveno, nebo jestli byla ta voda či co tak staré. Ležel a začala ho bolet nožička, tak si řekl, že se trochu zregeneruje a pak odletí do toho druhého bytu, kde to snad bude trochu lepší. Jo, tak to už se nedozvěděl, protože se Péťa Stein rozmáchl a co čert chtěl, zrovna musel porazit tu skleničku s něčím, která ležela přímo vedle motýla a toho motýla ho to zmáčelo. Ono jako zmáčení není nic moc ani pro nás, lidi, ale pro motýla je to katastrofa, protože mu to smyje a prach a dříve nebo později je po něm. A taky, že jo. Bylo po něm a kde byl my víme. Ne, nemyslela jsem to sprosté. Já myslela ten podpatek….