Jeřabiny na talíři a dlouhý bílý závoj slov a potom líto mi
že rána netrvají dvě stě let že nás málo skrývá tenhle svět jako když vzkřikne černý čáp a uletí za městskou bránu Jeřabiny na talíři a hradby ještě pod mlhou vzbudit se bojím černých čápů stále ubývá a stejně tak i naděje a létáme, létáme, létáme stále níž Z jeřabin na talíři zbylo jen černé světlo hvězd a prsten z jantaru ze střechy hnízdo shodili a někdo z pušky vystřelil a na zem se snesl bílý plášť |