když jsem ho tenkrát v tom sadu viděla
láska nehynoucí na pohled první
říkám mu - pane...to ke mně se vrhni!
(kdybych já bláhová jenom věděla!)
stál tam... náruč svou dokořán
milej obličej, na hlavě slamáček
nos jako knoflík, malinko pršáček
bleskový nápad do skutku dokonám
po tomhle pánovi nesmírně toužím
a že stojí jen na jedné noze
za tu ho popadnu ...spěchám úvozem
(jó kdybych věděla!...jak šnek se ploužím)
však měl by přibrat, trochu mi šustí
pod rukama...ale jak voní!
jako když čerstvě stelete koni
tahle láska?... ta už mě nepustí
buchty napeču, taky mu navařím,
však láska i žaludkem prochází
nějakou dobrotou jistě nic nezkazím
on stojí a nejí...svým očím nevěřím!
a ráno..? ten neřád!... no na mou tě
zvečera jsem mu lože nabídla
buchty pečený...tvaroh i povidla
a on pořád jen stojí v koutě!
no jak tak koukám... ten jeho kabátek
toho rozhodně bude třeba spravit
- on se však o tom nehodlá bavit!
pořád jen mlčí...tak valím ho nazpátek
---------------------------------------------
nebe zas dlouhý, jak dlouhá je chvíle
a strašák straší zas - tentokrát v zelí
už druhou sezónu a zatím je celý
s náručí dokořán...plní pracovní cíle