Jen tři akry vlastního nebe
a nelítat už nad mraky,
když všechny vlastní zázraky
a i ty co jsou snad vedle
vidět je lépe zpod té jedle
co zasadil jsi sám
a kdysi

na co jsou všechny moudré spisy
a poesie básníku,
když ve tvém vlastním rybníku
žáby si kvákaj, do bujara
zjara
a chmýří letních pampelišek,
když zbystříš sluch,
tak můžeš slyšet
jak s tichým šumem dolétá
melancholicky
do léta.

I podzim
s chutí do a molu
jak Rachmaninov sjede dolů
do bílé krásy odpočinku...

a pokud počkáš ještě chvilku
už je tu znova,
repetice...
co přát si můžeš ještě více.

Jen tři akry vlastního nebe
a měsíc, třeba za mraky.
Vytvoříme so zázraky,
ty své,
možná i potajmu.

Až si je jednou pronajmu...