Pořád se propadá propastí hlubokou,
propastní hlubokou, úplnou Macochou
křičí, řve, huláká o pomoc
nikdo ho neslyší, chce toho asi moc
a hle na obzoru naděje, záchrana
strom rostoucí ze skalní stěny.
stačí se zachytit, natáhnout ruku
smrk je však tenký, nesnesl tíhu.
padá dál svou propastí beze dna. |
|