A najednou umřela.
Ano, jistě, každý jednou umřeme, takže se jí to nezdálo nijak moc podivné. Žádné vzlyky "Proč právě já", které očekávala, se nedostavily, byla podivně netečná. Jako by šla na nákup, do školy nebo kamkoli jinam. Byla mnohem klidnější a vyrovnanější, než když se dívala na večerní zprávy. Bylo to jako by ji oslovil někdo neznámý... Smrt... No ano jistě, smrt. Kdo by se nad tím zamýšlel... Vždyť až přijde, tak už budeme mrtví!
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Rozárka', 24.05.2004 17:58.