-památce Jima Jaycobse

Umřel jsi ve středu. V pátek
mě limuzína veze na focení
pro článek v časopise, Charles Street
blízko Varvicku, vzduch páchne odpadky.
25. března a teplo jako v květnu! "Mým cílem,"
vysvětluje fotograf, "je absolutní
přirozenost." Jeho pět asistentů, samí muži,
krouží v pološeru, jako by tančili.

Léta jsi svoje umírání tajil.
Tu nemoc... její obávané jméno. Chemoterapie,
krevní transfúze atd. Ušetřil jsi
nám, dalo by se říct ukradl, předčasný žal.

Půl hodiny trvalo, než mě nalíčili.
Bolest necrčí jediným pórem,
hubená duše zůstává skrytá.
Pod vrstvou krému, pudru, rtěnky... nic nehrozí.
"Dívejte se do objektivu," říká fotograf
trpělivě, opakovaně, "-dívejte se na mě."


--------------------------------------------------------

Photography Session

-in memory of Jim Jaycobs

You died on Wednesday. On Friday
I'm hauled by limousine to be photographed
for a magazine feature, Charles Street
near Varvick, a garbagey smell to the air.
March 25 and warm as May! "My object,"
the photographer explains, "is utterly
natural image." His five assistants, all male,
move like dancers in the semi-dark.

For years you'd kept your dying a secret.
The illness... its dreaded name. Chemotherapy
and blood transfusions and the rest. Sparing
us, one might say cheating us of premature sorrow.

Thirty minutes were required to make up my face.
Pain doesn't sweat at any pore, nor
does the meager soul reveal itself.
Layered in paste, paint, rouge... I'm safe.
"Look into the lens," the photographer says
patiently, repeatedly, "-look at me."