BYL JEDNOU JEDEN MUŽ přesně v našem věku, který jednoho dne nad ránem, o něco dřív, než se obvykle probouzel, otevřel oči tak rychle a nenadále, že uviděl síť, v níž ležel: dokonalou, pavučinovitou strukturu, nádherně symetrickou, z vláken jakoby průsvitných, a přesto na pohled pevných, neporušitelných jako z oceli, přičemž ta podélná byla jen o něco málo tlustší než ta, co vedla napříč, a bylo jich méně. Instinktivně zavřel oči; protože na proctinutí ze sna bylo ještě brzy, a to zjevení přišlo příliš brzy v jeho životě; a když je o hodinu později konečně znovu otevřel, nedočkavě a s bázní, viděl, že to, v čem si myslel, že leží, příjemně znehybnělý spánkem, zmizelo, jako by to nikdy neexistovalo.

-----------------------------------------------------------------------------

The Revelation

THERE WAS A MAN our exact age who, early one morning, some time before his usual hour of waking, opened his eyes so quickly and unguardedly that he saw the web in which he lay: a fine, gossamer structure, beautifully symmetrical, the strands translucent as though yet seeming strong, unbreakable as steel; the longitudinal strands just perceptibly thicker than the latitudinal, and fewer in number. Instinctively his eyes shut tight; for it was too early to wake from sleep, and the revelation was too early in his life; and when at last he opened his eyes, an hour later, in eagerness and dread, he saw that whatever it had been in which he'd imagined he had lain in the sweet passivity of sleep had vanished, as if it had never been.