Coleen Grissomové

Neodhaluj duši nikomu, ať je jak chce vlídný,
   pozorný, svůdný nebo moudrý!
Nedělej to! Nedělej
   tu chybu!
Neodhaluj duši, aby ji zjizvili
   jako laminátovou desku stolu!
Umastili a zmuchlali jako starou dolarovku!
Rozfoukali po chodníku jako zašlé konfety!

Vzpomeň si na ten dlouhý dopis psaný v mukách a sebe-
   trýzni, z pocitu viny, nelítostný
   jak ocelový hřeben, půl noci vzhůru s hlavou ve svěráku
   a odpověď nikde! Nepřišla!
A na knihu s věnováním Z NEJHLUBŠÍHO SRDCE pohozenou
   s rodinným haraburdím v kufru 5-dvéřové Hondy
   se smutným vzhledem knihy, kterou nikdo
   nikdy neotevřel! A proč by taky měl,
   s tvou duší tak dychtivou a dokořán?

A na ten dlouhý zasněný rozhovor tehdy, kdy se ruka
   choulila v ruce, noha se hřejivě tiskla k noze, údery
   srdce zněly klidně, když za soumraku, jak soumrak sílil
   temnota uvnitř vyšla vstříc té venku,
   a přišla vzrušená chvíle, kdy se vyrovnaly –
   i když z téhle nakonec nic nevzešlo – jak jsi
   měla tušit!

Tak neodhaluj duši ani v soukromí, natož
   mezi lidmi!
Nedělej to! Nedělej
   tu chybu!
Nežehnej, když tě zatracují!
Pamatuj, že peklo je paměť, která neumí překroutit;
   výčitka čistě jednostranná; a hanba zrcadlo
   co ukazuje jenom tvoji tvář.
Neodhaluj duši nikomu, ať je to kdo chce!
Ať si kdo chce šeptá, vždycky tě budu milovat – svěř mi
   všechna svoje tajemství!
Nedělej to!
A když už to uděláš, nemluv o tom!
Ani sama se sebou!
A nepiš o tom!
   To hlavně!


------------------------------------------------------------------

Don’t bare your soul!

for Coleen Grissom

Don’t bare your soul to anyone, however gentle,
   solicitous, seductive, or wise!
Don’t do it! Don’t
   make that mistake!
Don’t bare your soul, and leave it to be scarified
   like a Formica-topped table!
Greasy and wrinkled like an old dollar bill!
Blown like dirty confetti along the pavement! 

Remember the long letter you wrote in anguish and self-
   laceration, out of conscience unsparing as a steel
   comb, up half the night head packed in pain,
   and no answer ever came! None!
And the book inscribed IN DEEPEST LOVE you saw tossed
   amid family trash in the rear of a Honda hatchback,
   with that melancholy look of a book never once
   opened! And why should it have been opened,
   your soul so yearning and bared? 

And the long dreamy talk you once had, hand folded
   into hand, feet clasping feet for warmth, pulse-
   beats in equilibrium as, at dusk, as dusk deepens,
   the interior darkness expands to meet the exterior,
   and there is a breathless moment when both are equal—
   that came to nothing in the end—as you should
   have known! 

So don’t bare your soul in intimacy, still less
   in company!
Don’t do it! Don’t
   make that mistake!
Don’t bless while being cursed!
Remember that Hell is memory with no power of alteration;
   remorse that is one-sided merely; shame a mirror
   showing only your face.
Don’t bare your soul to anyone, no matter who invites it!
No matter who whispers, I will love you forever—tell me
   all your secrets!
Don’t do it!
And if you do it, don’t talk about it!
Not even to yourself!
And don’t write about it!
   Especially not that!