K napsání tohoto příspěvku mě přiměl krok mého dlouholetého psychiatra. Jednou, někdy před 15 lety, mi náhle oznámil, že v Bohnicích končí a nastupuje na základě vyhraného konkursu do Plzně, kde bude primářem psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici. V Praze už tehdy byl kandidátem věd (CSc.) a docentem, ale primářské místo bylo v nedohlednu, jelikož na té katedře už byli dva docenti a nad všemi profesor. Od té doby jezdí pan doktor Beran denně do Plzně. Zpočátku šetřil a jezdil autobusem, pak začal jezdit autem a jezdí dosud. Já už za ním nechodím, ale rozhodl jsem se zavzpomínat si na bohnické primáře.
      V roce 2004 jsem tam byl po delší přestávce poprvé a "dali mě" na uzavřený pavilon č.2. Tehdy jsem měl štěstí, které se na tomto pavilonu už neopakovalo: byli tam tenkrát moc dobří doktoři. To je v Bohnicích bohužel výjimka, protože ti dobří velmi brzy odcházejí jinam. Vím o dvou, kteří si v Praze otevřeli soukromou ordinaci, ale ti skutečně dobří (a jazyků znalí) prý mizí do zahraničí, kde jsou mnohem lépe placeni.
      Na dvojce byl, je a zřejmě až do důchodu bude primářem doktor Maršálek. Spadá pod něj i pavilon 3, který je však otevřený, tedy určený pro lehčí případy. S pacienty na dvojce se Maršálek baví jen při primářských vizitách, na trojce zavítá mezi pacienty i při jiných příležitostech a povídá si s nimi. Je to možná dáno tím, že Maršálek má na trojce svou soukromou kancelář.
      Nejvyšší funkcí po primáři je šéflékař. Ten šéfuje jen na jednom paviloně – na tom "svém". Na dvojce se od roku 2004 šéflékař jednou vyměnil. Řadoví lékaři se na pavilonech mění až nechutně často a někdy se mezi nimi vyskytne i člověk vyloženě neschopný. Pak je moc zlé, když je přitom pacientovi opravdu blbě – pomoci se nedočká. Zažil jsem.
      Na paviloně 30 je primářkou paní Lochmanová. Má pod sebou ještě pavilony 20 a 21, kam občas chodívá sledovat komunity. Na třicítce si s primářkou mohou pacienti i popovídat – musejí se však na komunitě "objednat" k rozhovoru s primářkou. Já toho nikdy nevyužil.
      Na třicítce se jednou vyměnila šéflékařka. Nyní je jí doktorka Fabiniová a já jí přezdívám "sněžná královna". Mé srdce si nezískala, protože můj vstupní pohovor u ní trval necelou minutu. Obvyklá je u takových pohovorů čtvrthodinka.
      Na paviloně 26 je primářkou Vyhnánková. Má pod sebou i nechvalně známý ženský pavilon číslo 2. S pacienty se baví jen při velkých vizitách. Šéflékařkou na šestadvacítce Svobodová a na tu mám zvlášť špatné vzpomínky. Naordinovala mi totiž lék, po kterém jsem byl agresivní. To by samo o sobě ještě nebylo tak tragické, dobrý doktor totiž pozná, že lék nedělá pacientovi dobře, zejména když si pacient opakovaně stěžuje. Řešením bývá naordinovat jiný lék. Svobodová to neudělala. Ani se nesnažila. Jiné léky jsem dostal až skoro po půl roce a mezitím jsem vystřídal 4 pavilony a zhruba dvojnásobný počet doktorů.
      Pavilon 20 patří pod primářku Lochmanovou a šéflékařkou je tam paní Barešová. Je to už postarší paní, která chodí v kalhotách i v těch největších vedrech. Pamatuje si mě a v areálu se vždycky srdečně zdravíme. To ona mně před 5 lety vysadila lék způsobující agresivitu a nasadila ten, který beru nyní.
      Na paviloně 20 byli vždycky doktoři dva. Ten druhý doktor byl moc špatný. Sice se už vyměnili, ale bohužel špatný za špatného, takže k žádné ozdravě poměrů nedošlo. O důležitých věcech (jako jsou léky) rozhoduje Barešová a je dost zlé, pokud má třeba dovolenou – to se obvykle nerozhoduje o nikom a o ničem.
      Pavilon 20 je specifický tím, že tam pacienti zůstávají extrémně dlouho. Rekord je podle mě 4 roky. Na jejich stavu se nic nemění a jsou úplně stejní, jako byli loni, předloni nebe před těmi čtyřmi roky. Já byl na tom paviloně třikrát. Měsíc, tři měsíce a zase měsíc.
      Pokaždé mi na dvacítce Barešová pomohla, takže na ni nenechám dopustit. Těm dlouhodobým by asi ráda pomohla taky, ale nejspíš to už nejde.
      V Bohnicích je opravdu dobrých doktorů málo a většinou zastávají vedoucí místa (a jsou dobře placeni), do častého styku s pacienty však přicházejí spíše ti méně dobří. Specificky tuto věc řeší na pavilonu 2: přímo oznamují pacientům, že MUDr XY dělá "atestační kolečko" a atestaci dosud nemá. Nemusíte se však bát, doktoři bez atestace povinně pracují pod dohledem. To však platí i v normálních nemocnicích, třeba na Karláku.