KDYŹ PSÁT TAK JENOM
1.
Když psát tak jenom
Neskladnými velkými písmenyÚctyhodného řádu
Když někde uvnitřBolest se rozhostí či radostAt´ jsou vždy aspoňČtyřproudové
2.Už jenom jedna staniceNebo dvěZbývají před konečnouSkřípání tramvajíKdyž jedou do obloukuProbouzí spáče z jejich snů
Kdo se tu choulí v koutku?
Kdo je tu s námi
A jede na černo?
Kdo si tu myslí
Že má předplaceno?
A marně ukazuje
Jaterní skvrny
Razítko památkové péče?.
Kdo si tu pro sebe brouká
Odrhovačku z minulého století?
Píseň má pravdu
Jedli jsme a pili jsme
A stůl neubýval
Za branou nenasytna
3.
Rychleji, rychleji
Náš vůz se vykolejí
Poletí vzduchem
Neví kam
V té chvíli čekáníCítíl jsem jak mizí hlízy
Mého strachu
Jak řidne tma
Když se dívám
Zavázanýma očima
Skřípání tramvají Když jedou do oblouku Probouzí spáče z jejich snů
Tohle je mi blízké a oslovuje mne to, ten způsob uvažování a psaní... líbí*