Dílo #6034
Autor:jose17
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:14.05.2004 12:17
Počet návštěv:400
Počet názorů:2
Hodnocení:1

OKNO SE SAMO OTEVŘELO

OKNO SE SAMO OTEVŘELO

Stárnoucí příběh se přechýlil
K prozatimnímu konci
Světlo se dralo mezi víčky
Na hraně, stále trochu v spánku
Vteřiny bily na poplach

Jak děti, siroty
Už všemi opuštěné
Šel, vlastně klopýtal
Bez cíle bez barev
Pitoreskní průvod
Odlíčených dějů, dnů

Jak z dálky jsem pozoroval
Jak vzpomínky se šinou
V pohybu bez ladu a skladu
A stále méně váží
Jak věchýtek k věchýtku
Jak stopy zatoulaných laní
Nablízko krmítku

Karty nám byly rozdány
Jedna však scházela
Je to ta kterou
Jak výzvu dobře skrytou
Sám v sobě přebíjím

Ten zprvu rozpačitý rez
Se pustil do brnění
Tesáky strachu
Se ve tmě zablýštěly
Okno se samo otevřelo
Vstříc pláči hrdliček

Obracím na jazyku
A v duchu vážím slovo
Jsem
Prstoklad probouzení
Je prvním zázrakem


Názory čtenářů
14.05.2004 14:06
Delphy
přijde mi dlouhé...
;)
15.05.2004 14:37
Smykač
Příjemné. Dlouhé určitě ne, i když se mi mezi strofami špatně sleduje návaznost. Trošku mi vadí příliš časté opakování "jak". Myslím, že se dá častojednoduše nahradit jiným slovem. Přesto se mi moc líbí. ***

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)