| Dílo #2705 |
|---|
| Autor: | jose17 |
| Datum publikace: | 22.01.2004 02:20 |
| Počet návštěv: | 513 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 3 |
| CHUŤ ŠANSONU |
|---|
CHUŤ ŠANSONU
Některý den je z mědi
jiný je ze žluti
V temně žluté chuti šansonu
rád tonu až snad utonu
když smysly tóny hltají
tu jejich neprůhlednou řeč
s níž lítost nenávratna splývá
Neutonu Však nelze odejít
Dech zpěvačky už houstne
a hlas se dávno ztratil
v podzemním háji krápníků
Někde je přesná syrovost
kterou hlas stále hledá
však cesta za ní se ztrácí
umírá za živa
Jsem doma
a přitom stále ještě host
Můj tep se mísí s nápěvem
Berou mě za ruku
mé vlastní melodie
Jaká je vlastně role
v níž tu jsem?
Zvídavé prsty této chvíle
zdvihají z hloubky barev
vibrace které se zpozdily
Dochvilný zlom hlasu
obrátil v notách novou stránku
vidinu o pořádku
o ztroskotání, o nadějích
Mámení na pomezí spánku
odnáší žlutou pečeť idyly
Jaká je vlastně role
v níž tu jsem?
Kdo koho doprovází
tím šansonem
tím večerem?
|
|
| Názory čtenářů |
22.01.2004 09:45
 Jeff Logos
|
Jsem nějaký zmatený. Nejprve píšeš: "Rád tonu až snad utonu" a o řádek dále:"Neutonu" ?!?! |
22.01.2004 13:31
 Seregil
|
Zajímavé...
tonu až snad utonu...
neutonu však
nelze odejít..
Líbí |
29.01.2004 11:26
hermit
|
jo, dobré, zpěvné, pomalé :-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|