Hle nevděk popele Bez útěchy a bez elánu
Sám v cizím bytě Dnešek není pro mně Můj den sváteční Tváří se a dýchá Trochu rozpačitě Já vím že záhy zas prchne V úprku jiných černých dní V nebytí snu Zamčeném na závoru V chladu zacelených ran Slyším žal souvětí Bezmocnost vtištěnou Do času do prostoru Hle nevděk popele Zalézá za nehty Bolavé zřetele Na něco Na někoho Se tlačí jak ten popel Mezi rty Uprostřed přestřelek Tam kde jsou zadní vrátka Jako past na myšlenky Zas cítím předtuchy Vířící v sídle tmy A oboustranné chtění Přes liché lichotky Je vrostlé do mlčení |