| Prolog |
|---|
| Je to taková pociťovka, která asi moc valnou úroveň nemá. |
|
| 30608 |
Beru to jako dar.
Jsem ohromně vděčný, že jsem byl
právě já tím, který mohl tyto
veliké chvíle prožít.
Ten starý dům tam stále stojí,
hledí tam na ten potok
a na tu Burdovu stodolu.
Uprostřed té směsice nikdy
nenapsaných příběhů.
Uvnitř těch starých svázaných nedělí
ze třicátého šestého.
Život učitel.
Ta stará profláklá Vídeň.
To tolik očekávané a nikdy nepoznané
Mariacel.
Uprostřed těch krásných a bolestných
konců.
Nedůvěřuji
Nevěřím, že by ještě někdo
mohl dát tolik.
Není důležité co máme, ale koho máme.
Malé a opotřebované pentium.
Tolik vypovídá
Vlak zastaví, jen na požádání
a pak jede dál.
Nepochopím, jak snadno bereme to,
co je tak těžké
a trápení se zahalí do vzpomínek
A to loučení stejně neberu jako kýč. |
|
| Názory čtenářů |
28.01.2006 16:21
 Pavel Kotrba 
|
je v tom spoustu pravdy mně se to líbí * |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|