| Prolog |
|---|
| Ještě ten den odpoledne jsem chtěl napsat báseň, která by tak trochu rekapitulovala, můj život s dědou a zároveň dědův poslední den a takhle to dopadlo. |
|
| Život |
Ať nevolky, nebo volky
za tím naším kopečkem,
jdou domu ze staré školky
malý klouček s dědečkem.
Po cestě si povídají
o těch co už nežijí.
Tak rádi se nevídají
ani Petr s Lucií.
Jenom tiše přicházím.
Smutný pohled, který není,
babiččino pohlazení.
Smutrné chvíle nacházím.
Dědo, já si nevím rady,
proč ty zrovna vždycky jen,
když jedeme právě tady,
koukáš tolik z okna ven.
Jeníčku to je ta potíž,
ať už v zimě, či v létě.
Vždy je tato víska totiž
nejkrásnější na světě.
Všude kolem vládne klid,
smutné oči na zeď hledí,
co se děje dobře vědí.
Tichý pokoj, tichý byt.
Jak princeznu vzali draku
a dál už to nevíme.
U starého kazeťáku,
se svým dědou sedíme.
S úsměvem se otáčíme,
nemáme čas na hádky.
Vždyť teď s dědou natáčíme
na kazeťák pohádky.
Kudy cesta může jít,
kolik cukru, kolik medu,
když za ruku držím dědu.
Tichý dech to může být.
Vyšší věk je asi pro mě
hodně dobrej návod,
dát si ještě v starém domě
se svým dědou závod.
Děda se mě však nelekl
a do schodů vyrazil.
Ani nevím, co mi řekl,
když mě tenkrát porazil.
Kde je žití lék či mast?
Ta poslední pr avá slova,
připomínám zas a znova,
nebo aspoň jejich část.
Děti rychle, za tou strouhou,
jak je seno tatínka.
Teď už za chvilinku pohou,
pojede vám mašinka.
Já si tady krásně hovím,
budu hlídat zahrádku.
Až přijdete, tak vám povím
loupežnickou pohádku.
Nechápu proč tato věc.
Ty korálku svazující,
lidi kteří bdí i spící,
modlí slavný růženec.
O tom, jaks byl dědo malý,
vyprávěj mi prosím teď.
Ale prosím tě už zdali
neznáš všechno nazpaměť.
Na biciklu všude kolem,
objížděl jsem revír náš.
Pak jsem brzdil o strom s kolem.
To už přeci všechno znáš.
Přibít k lidským potřebám.
Zákon drží svoje body.
Nepomůže kapka vody
a já slzy v očích mám.
Co na tomhle počítači,
dá se na něm taky psát?
Na to dědo ještě stačí,
naučím tě na něj rád.
Děda potom od té doby,
s ppočítačem píše rád.
Ten však dědu stále zlobí,
není jeho kamarád.
Chápou ti, co milují.
Já se jenom dívat mohu,
tato chvíle patří Bohu.
Dědečkovi děkuji.
|
|
| Názory čtenářů |
28.01.2006 16:25
 Pavel Kotrba
|
:'-( mám taky dědu a sem rád že ho mám děkuju |
28.01.2006 16:30
engelmar
|
Kurnik chlape, jaks ses k tomu dostal. Vždyť jsem to vůbec nedal do nových děl. |
28.01.2006 16:50
Pavel Kotrba
|
kdo hledá najde |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
