| Prolog |
|---|
Věnováno mému jedinečnému dědovi |
|
| Kousek života |
Je to stesk či mámení
nebo pouze trápení
něco, co je a není
avšak jde to sloučit.
Je to osud člověka
nebo pravda odvěká
je ta bolest veliká,
kdy se musím loučit.
Jak využít nejvíce
té životní směsice
poslední dva měsíce,
co budeme spolu.
Prosím zkus je ještě žít,
než se máme rozloučit.
Chci se ještě naučit,
jak lze čelit bolu.
Chtěl bych umět se nebát,
přitom tolik milovat
a proti zlu bojovat.
To vše je tvá věda.
Ty mi správně odhadneš,
co je pravda a co lež,
proto pro mě zůstaneš
trochu víc než děda. |
|
| Epilog |
| Jenom chci dodat, že od té doby, co jsem to napsal uplynulo půl roku a ne pouze dva měsíce a svého dědy jsem si neskutečně užil. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'engelmar', 21.01.2006 19:36.
| Názory čtenářů |
06.06.2005 13:33
 Tadeáška
|
:o) je to rýmovačka ... ale o tom to v tomhle případě asi není :o) |
06.06.2005 13:54
 Seregil
|
Jo rýmovačka.. hluboká.... i když nepříliš vydařená....takže tak napůl... |
17.06.2005 15:10
Hester 
|
myslím, že trochu slabší zpracování tady vyváží síla sdělení... a líbí se mi, že i když je z ní cítit velkej smutek, nepůsobí ubrečeně...
takže ode mě tip se vzpomínkou na vlastního dědu... |
17.06.2005 15:10
Hester
|
ale proč próza? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|