>

Skoro zapomenutá
Nevím na co všechno se dá zapomenout
v tomhle městě
samou bolestí roztříštěném na tisíc
světel na obzoru tmy
Celý svět spojují drobné
nitky bolesti
(nervová vlákna Země)
místy se zamotávají do
drátů vysokého napětí na nichž
umírají  přimrzlé vlaštovky jako
symbol únavy

Obloha se chvěje pod kroky maličkého
břichomluvce balancujícího
na nitkách
Klepou se mu koleno a má strach Oba
vědí že je to příliš daleko a lana
jsou prověšená protože
bolest je nekonečná zatímco
svět končí už dnes v noci mimo
dosah planoucích luceren a
prádelní šňůry jsou hluboko
pod ním jako
na starých fotkách Itálie
Řím 1920

Měsíc tancuje tango v rytmu
jeho zrychleného dechu a
stará kartářka na rohu ulice
varuje propletené milence před
zradou kterou vidí
zastřeně
Australští domorodci tancují tanec smrti
kolem zlomeného kolíku určujícího
střed světa a
grónská matka kojí zelenou larvu
vražedkyni svých dětí Hruď se jí
třese v děsivé předtuše

Nevím na co všechno se dá zapomenout
v tomhle městě
kde se rozespalé děvčátko vyklání
z okna nad neklidnou hladinu střech
a natahuje svoje ruce k bledému břichomluvci
Její dlaně jsou bezedné a studené jako
oceán a oba vědí že
je to příliš daleko
zatímco
z dálky na obzoru jim z nákladních lodí 
mávají opilí námořníci