Dílo #11407
Autor:Gekon
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.11.2004 12:22
Počet návštěv:993
Počet názorů:5
Hodnocení:1

Prolog
Otče náš, jenž jsi v lesích ...
Suvenýr z Ryhopského lesa

Svázaná z větviček,
figurka dítěte,
matky i otce,
starého bůžka.
Svázaná z větviček,
co v lese najdete,
zestárlá moudrostí,
mi tajemství šušká.


O tvrdých kopytech
válečných koní.
O krásných bytostech
co dřív žily v lese.
O tvrdých kopytech
co šlapaly po ní,
tichounkou písní
mi poselství nese.


Mohutných ohňů jazyky,
meče, sekery a pily.
Skrz její oči vídávám.
I smrti mladých stromů.
Mohutných ohňů jazyky,
a velké bitvy které byly
určitě už se hodně těší
až se zas vrátím domů.

Jednou však, řekla mi,
až zjistím její jméno,
lesy zas hudba bude znít,
vše bude odpuštěno.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Gekon', 18.11.2004 21:53.

Názory čtenářů
16.11.2004 13:12
Biri
na motivy Holdstocka? Toho totiž zbožňuju...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)