Svázaná z větviček, figurka dítěte, matky i otce, starého bůžka. Svázaná z větviček, co v lese najdete, zestárlá moudrostí, mi tajemství šušká.
O tvrdých kopytech válečných koní. O krásných bytostech co dřív žily v lese. O tvrdých kopytech co šlapaly po ní, tichounkou písní mi poselství nese.
Mohutných ohňů jazyky, meče, sekery a pily. Skrz její oči vídávám. I smrti mladých stromů. Mohutných ohňů jazyky, a velké bitvy které byly určitě už se hodně těší až se zas vrátím domů.
Jednou však, řekla mi, až zjistím její jméno, lesy zas hudba bude znít, vše bude odpuštěno.
|